Rozloučení s Durouškem

Není koník jako koník a žádný kůň na světě už není Duroušek. Před lety k nám přišel krásný hnědáček, anglický plnokrevník, samý sval a horká krev, ale nejen to! Také velmi chytrá a inteligentní hlavička. Své by o tom mohla vyprávět Simona Dittrichová, pro níž to byl koník velmi úspěšných závodních začátků. Ale nejen ona s Duralem slavila úspěchy na kolbištích, mnoho radosti přinesl i mně a v posledních letech byl miláčkem hlavně dětí. Ve svém vysokém věku byl nejen velmi hodný a poslušný koník, ale když byl venku na vyjížďce, probudila se v něm jeho touha závodit, vytáhl si otěže a vyrazil, nikdy však bezhlavě, jak by se zdálo. Když jste znali Durouška, věděli jste, že se neřítí nikam, kde by to nezastavil, někam spadl, nebo vás schválně vyklopil, měl to vždy dobře změřené. Když jsem s ním jela Hubertovu jízdu, jen jsem se vezla, pořád vedl, ale nikdy neskákal se všemi koňmi, našel si skulinku, kde mu nikdo nepřekážel, jezdec to s naprostou jistotou cítil. Také jet parkur s Durouškem byl zážitek, který jste si mohli jen a jen užít, protože pro něj to byla radost, stačilo na překážku namířit a on už přesně věděl....

Také na Zkoušky základního výcviku by si jezdec mohl stěží přát spolehlivějšího koníka, mnoho z nás mu děkuje za čistý parkur i úspěšně zajetou drezúru. Do vysokého věku byl Dural zdravý a bezproblémový koník, všechny dětičky, co k nám chodí jezdit, o něj s láskou pečovaly a on se rád nechal čistit, zvedal nohy, ustupoval vpravo a vlevo, jen někdy škodolibě štiplavě švihl ocasem a tvářil se "já nic!"


 Když má kůň 28 let, musí vás nutně občas napadnout - jak dlouho ještě? Pravda, napadlo to i nás, už asi i před nějakým rokem, ale pak se zdálo, že na něj smrt zapomněla a my zapomněli na ni. Jenže to bylo jen zdání, všichni jsme bohužel smrtelní, i ti nejlepší koníci.


 Byl teplý letní den, jako každý druhý o prázninách, 21. července. Duroušek vozil malinké a lehké dětičky, většinou krok a malinko klus, pěkně až k večeru, aby už nebylo teplo. Potom se mu dostalo správného ošetření, ostříkat nohy, vykartáčovat, vybrat z kopýtek, dostal baštu a byl večer. Většina členů odjela, i my, nic nenasvědčovalo tomu, že za pár hodin budeme svědky posledních chvil milovaného Durouška. Kolem zvířat se pohybuji celý život, ale boj koníka o úlevu od bolesti, kterou provází kolika, považuji za nejhorší zážitek. Celou noc se snažil nad bolestmi vyhrát a my se snažili mu to ulehčit, bohužel, bylo to nad jeho i naše síly. Když už bylo jasné, že mu vet. medicína nepomůže, nechali jsme to přírodě, bojoval, ale nad ránem už věděl, že prohrál, byla teplá noc a na obzoru svítalo. Duroušek bojoval, pak ale náhle odběhl k výběhům, směrem ke svítání, chvíli tam postál a vrátil se, jako by nám řekl, že se rozloučil a už nemůže dál. Paní doktorka s ním souhlasila.....

Duroušku, byl jsi pro nás víc, než jen kůň, byl jsi kamarád, parťák a citlivý společník, Tvá ztráta nás velmi zasáhla a nikdy na Tebe nezapomeneme.
 
Za všechny, kteří ho milovali,
Radka Podjuklová

09.09.2010 16:59:43
simonadittrichova
V květnovém časopise jezdectví ( Koníček ) naleznete na straně 8-9 velmi pěknou reportáž o našem oddílu.

Článek ke čtení ZDE

 ČT 1 pořad "Věříš si", záznam můžete shlédnout v archivu ČT ZDE ...
TJ Slavia Ptice, info@jkptice.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one